Další mimořádná událost pro světový hokej. Olympijské hry a mistrovství světa se budou hrát odděleně. Rok 1972 zažije poprvé dva vrcholy sezóny, navíc jeden z nich spatří Praha.

Po loňské premiéře se play-off vzhledem k Olympijským hrám nehrálo. Počet účastníků (10) a počet kol zůstal zachován. Soutěž byla rozdělena na čtvrtiny a každá čtvrtina měla jiného vítěze a pokaždé bylo jiné mužstvo na konci tabulky. Pošesté v řadě se stala vítězem Dukla Jihlava, ale o jejím vítězství se rozhodlo až v posledním kole. Druhému adeptu na titul SONP Kladnu stačila remíza na ledě Slovanu Bratislava, ale Slovan, který by vítězstvím poskočil na druhé místo, zvítězil 3:1. I přes to, že Slovan utrpěl na kladenském ledě největší porážku v lize ( 10:2 ). Mistrovská Dukla ale zase nedokázala nad Bratislavou vyhrát ani jednou. A na druhé straně byl Slovan jediný, kdo jí uzmul body na domácím ledě.

Kometa skončila na pátém místě se ztrátou osmi bodů. V obraně se stal novou tváří Pavel Málek, útočné řady přišli o Zdeňka Kepáka, Ivo Winklera, jejich místa zaujal Jaroslav Medlík. Nejlepším střelcem mužstva byl Josef Černý (19 branek), následovali Richard Farda (17), Jaroslav Jiřík (16), Josef Sršeň (13), František Ševčík (10). V mistrovském kádru Jihlavy vojákovali Jiří Janák a Milan Bartoň.

Dukla Jihlava hraje letos Pohár mistrů evropských zemí. Ve finále ji čeká CSKA Moskva a je úspěšnější. Vítězí v Moskvě 0:7, v Jihlavě remizuje 3:3. Oba finalisty po té čeká turné v zámoří. První vystoupení našeho klubu v zámoří provází výsledky s celkem Buick Stephens of Minneapolis (5:7 a 3:6), ale vlastně se jednalo o reprezentaci USA.

Cesta na Olympiádu je provázena komplikacemi: Suchý piká za autonehodu, Pospíšil má potíže s játry, Bubla má zlomené zápěstí a ani neodcestuje, Paleček si v Japonsku poraní koleno a narychlo musí přiletět náhradník Havel. Ale máme jedno plus. Po politickém distanci se vrací do národního mužstva Jaroslav Holík.

Snadno postoupíme do finálové šestky a porážíme Poláky 14:1. Pak nám ale celek USA zasadí ránu v podobě porážky 1:5. Za výhru mohou děkovat hlavně neprůstřelnému Curranovi. Pak ale porážíme Finy hladce 7:1, Švédy 2:1 a jsme ve hře o medaile.Pak nás poráží Sborná 5:2 a my máme bronzové medaile.

Ale Sapporo, kde se konala olympiáda, má dohru i doma. Před mistrovstvím světa se z čista jasna vzdává reprezentace Josef Černý, její kapitán. A po revoluci v roce 89 se přiznává v deníku Sport proč: " Bylo mi třiatřicet a měl jsem asi nejlepší formu své kariéry… Pozvali si mě, zástupce kapitána Jirku Holíka a Václava Nedomanského lidé z našeho vedení, abychom pomohli Rusům k vítězství v turnaji. Měli jsem to přednést mužstvu s tím, abychom je nechali vyhrát. Odmítl jsem to já i ostatní hráči a v té chvíli jsem se současně rozhodl, že v reprezentaci už dál nebudu. " Politika zasahovala i do sportu.

Na MS v Praze tedy bez Josefa Černého a s novým kapitánem Františkem Pospíšilem. Začínáme skvěle. Švýcarsko porážíme 19:1 a pokračujeme ve spanilé jízdě. Na celém mistrovství ztratíme jediný bod, za remízu se SSSR (3:3), ale v odvetě vítězíme brankami Nedomanského, Fardy a Jardy Holíka 3:2 a titul mistrů světa máme po dlouhých 23 letech v kapse. Největší zásluhu na něm mají brankář Holeček, obránci Machač, Pospíšil, útočníci Nedomanský, Jaroslav Holík, Klapáč, Jiří Holík, Kochta. Farda… V Československu se slaví.

Sestava ZKL Brno v sezóně 1971-72: Vladimír Nadrchal, Jan Jurka -Jaromír Meixner, Oldřich Machač, Břetislav Kocourek, Lubomír Hrstka, Ctirad Fiala, Pavel Málek - Josef Černý (C), Richard Farda, František Ševčík, Jaroslav Jiřík, Josef Sršeň, Zdeněk Mráz , Milan Kokš, Ivan Stehlík, Karel Nekola, Svatopluk Číhal.
Trenéři: Vlastimil Bubník a Bronislav Danda, od listopadu Vladimír Bouzek a Vlastimil Bubník.


Z profesorů dříči

Pod podtitulem Kometa se mění z týmu profesorů na mužstvo dříčů uveřejňuje týdeník Gól v říjnu 1971 rozbor situace v mužstvu ZKL. Byl to velmi zajímavý článek sahající až téměř ke kořenům a mohu říci, že řada příznivců a znalců hokeje v Brně, se s ním ztotožnila. Tento článek by se dal s klidným svědomím; nazvat jako nadčasovým. Upřímně řečeno, něco z toho, co bylo popsáno v roce 1971, platí nebo alespoň platilo dodnes.


Posily

Tradicí ZKL zůstalo každoroční bezměrné úsilí o to získat nějakou hokejovou hvězdu. Několik sezón usilovali funkcionáři o získání Nedomanského ze Slovanu Bratislava, pak Jana Suchého (Dukla Jihlava), nakonec se smířil s tím, že to bude „jen“ Josef Beránek st. z Litvínova, Šindelář, který dokonce v Brně už bydlel, na laně byli Vladimír Bednář, Otte, atd. Ze všech přestupů nakonec sešlo. Jaký to má vliv na výkon mužstva?
S posilou se počítá už skoro najisto, zjistí se, že někteří hráči přebývají, proto jsou uvolněni, plánuje se, jak bude mužstvo zreorganizováno, přestavěno, jak velcí hráči ovlivní hru těchto průměrných. Prost o něco více se sní než jedná a najednou je tu nová sezóně, hraje se však bez posil, nastane situace, která je křížencem mezi, zklamáním, útlumem i obavami., jak to vlastně bez posil půjde. Vlastně je to docela promyšlený útok na psychiku hráčů. Letos se to vydařilo tak, že celý hráčský kolektiv osočoval výbor, jak mohl připustit, aby odešel Kepák nebo Winkler. Měli je nahradit Bubla a Mec, kdeže však oba hráči jsou…

Vlastimil Bubník
Vlastimil Bubník

Trenéři

Vloni se do trenérské funkce zacvičoval Broněk Danda, letos Vlasta Bubník. Oba málo zvážili skutečnost, že mužstvo je diferencované, že jsou v něm hráči, kteří potřebují specifickou přípravu a vedle nich jiní, kterým je nutno dávat do těla víc než dost. Dík tomu se dříve narození hráči dostávali vloni (stejně jako letos) do formy jen velmi pomalu, s obtížemi. A protože specializovanou přípravu neměli ani ostatní hráči, také se chytali formy jak tonoucí stébla. U mužstva však byl trenérský rutinér Vláďa Bouzek.
Bubník, odbývající si teprve trenérské ostruhy a usilující o to, aby získal v týmu potřebnou autoritu, nemohl na všechno stačit. Zopakoval Dandovy chyby i chybičky. Což bylo vidět na formě a hře mužstva více než zřetelně. První gól daly ZKL v lize až po 150 minutách hry ,ve kterých se už zdálo, že hráči se odnaučili hrát hokej.


Hráči a hráči

Kometa bývala mužstvem velkých individualit. Takových, že svým výkonem dokázaly rozhodnout i sebetěžší zápas. Byli chytří, vytvořili si svůj styl hry, po právu se jim říkalo profesoři. A co je podstatné, byla jich v týmu většina. Teď je to jiné, výrazně odlišné.Zbyly ještě některé prvky profesorské hry, ale profesoři vymírají, div ne houfně. A zůstávají hokejisté, kteří hrají ze všeho nejvíc důrazný a bojovný hokej. Forma některých hráčů se pak doslova před očima rozpouští. Nevyjde-li to oporám mužstva, pak jsou mezery v řadách ZKL viditelné až ze Špilberku na dálku úctyhodnou. To hokejovému Brnu nezbývá než čekat, až dorostou noví hráči a to je otázka dobudování druhého zimního stadionu.

Vladimír Nadrchal
Vladimír Nadrchal

Střelba

Dnes umějí brankáři nejméně dvakrát tolik co před 10-15 lety. Alespoň to tvrdí Láďa Nadrchal a ten něco zná. Na technickou střelu reagují spíše jako na lahůdku. Vědí, že za její krytí sklidí potlesk bariér. A navíc (což je cennější) v hlavách některých útočníků obavy, má li cenu vůbec vystřelit, když se stejně nic neujme. Na tyto problémy reagovali někteří útočníci ZKL (Černý) tím, že se naučili střílet golfem. Rány jako z děla. Ne přesné, ale rychlé jako blesk. I býval Černý špičkou našich střelců; s nimi jiní hráči ZKL. Teď pozice vyklízejí. Neboť jim ubývá k prudké ráně sil, zápěstím nestřílejí, ani muška nebývá příliš přesná. Dříve mývali ZKL takovou převahu, že když z pětice šancí využili jen jednu, dokázali nastřílet přes 10 branek, neboť za zápas jich měly velmi často i více než 50. Dnes jich mají leckdy jen desetinu, neproměnit z nich polovici znamená zápas ztratit, prohrát.