Řada hráčů a odchovanců brněnského hokeje působí v jiných klubech a v zahraničí. Občas se některý z nich rozhodne vrátit do mateřského oddílu (letos třeba Vráťa Čech, v minulosti Lady Trešl, Martin Máša, Alex Prát..), jiní obléknou modrobílý dres po delší době pouze epizodně.
Sezóna 2003-2004 byla sezónou takových návratů. Kometa se vrátila do 1.ligy po roční pauze, kterou strávila v 2.lize – třetí nejvyšší soutěži, což byl nejhorší výsledek v její historii. A s novým ročníkem přišli i noví hráči. Po dvanácti letech našel cestu domů Pavel Nohel, po osmi Milan Navrátil a po více jak deseti také hráč, o němž bude dneska řeč, odchovanec Komety, Lukáš Smítal řečený Smítko.
V roce 1992-93 se poprvé objevil v dresu mužů Komety s číslem 28 na zádech. Z juniorů si ho vytáhli trenéři Sršeň a Potsch. V premiérové sezóně si připsal první vstřelený gól, diváky a trenéry zaujal velmi rychlým bruslením a v celku dravou hrou. O rok později nastupoval celkem pravidelně buď ve třetí nebo ve čtvrté řadě (trenéři Potsch a Sršeň praktikovali v sezóně 1993-94 hru na kompletní čtyři pětky), nejčastěji s Martinem Miholou a Jiřím Rechem. Stoupala také jeho produktivita. Sedmnáct bodů (14+3) bylo vcelku slušným počinem na první sezónu mezi muži. V roce 1994 si také zahrál na mistrovství světa juniorů konané v České republice. Výběr trenérů Jaroslava Jágra a Vladimíra Vůjtka však příliš úspěšný nebyl. Následující sezónu odešel Lukáš Smítal do Zlína, odkud přišel zpět do Komety na krátké hostování.
Jeho další cesta vedla za moře. V Johnstownu Chiefs se mu dařilo nevíce, bodovým maximem byla sezóna 1997-98. Ve 62 zápasech získal 65 bodů (39+26) a společně s Martinem Mášou vyhrál kanadské bodování mužstva. Nakoukl i do vyšší soutěže AHL, konkrétně na farmě Calgary Flames v Saint John (1997-1998) a v celku Cleveland Barons (2001-2002), dva zápasy stihnul v sezóně 2003-2004 v San Antoniu Rampagne.
V roce 2000 stihnul odehrát dva zápasy v Rosicích a v létě 2003 zamířil do Brna, zpět do Komety. Prezentoval se zde velmi dobře silovým bruslením, střelbou, ovšem jeho konto narůstalo nejvíce v záporných číslech hodnocení +/-. K tomu se připojil ne zrovna ideální vztah s manažerem a trenérem Michalem Konečným, a tak není divu, že v listopadu 2003 zamířil Lukáš Smítal zpět do zámoří. Sezónu dohrál v celku Texas Wildcatters v ECHL s velmi slušnou bilancí a v létě 2004 zamířil do Evropy, konkrétně do Velké Británie, kde patřil několik let k oporám celku Bracknell Bees. V sezóně 2006-2007 si zde vylepšil své bodové maximum – 109 bodů za 36 branek a 73 nahrávek ve 44 zápasech. Ročník 2007-2008 odehraje Lukáš v dresu Guildfordu Flames, kde je jeho spoluhráčem další bývalý hráč Komety Jozef Kohút.
 |
| Lukáš Smítal |
Po prvním zápase sezóny 2003-2004 proti Prostějovu jsem tehdy novou akvizici zastavil po zápase na pár slov. Sympatický útočník byl velmi vstřícný, s chutí odpovídal na všechny otázky, zkrátka profík každým coulem. A „Kanada“ ho poznamenala – na zápas přišel v pracovním – v perfektním obleku,tak jak je v zámoří zvykem. .
Vítej v Kometě. Jaké jsou tvoje pocity z krátkého působení?
Pocity jsou dobrý. Nečekal jsem, že se tu sejde taková dobrá parta. Zvlášť je to dobrý po dnešku, že jsme dokázali vyhrát. Toho si strašně cením. Doufám, že tak pojedeme celou sezónu a Kometa se konečně zvedne po těch x letech.
Mohl by jsi několika slovy shrnout utkání s Prostějovem ?
Šli jsme do toho s tím, že neprohrajeme, i když jsme byli outsideři. O Prostějovu každý mluví, že chtějí postoupit do Extraligy a podobně. My jsme si před zápasem řekli, že budeme hrát naplno každé střídání. První třetinu jsme hráli výborně, druhá byla po gólu trošku…ehm, šli jsme trošku níž, a ve třetí třetině jsme hráli zase super. A i když jsme dali ten rozhodující druhý gól, nezavřeli jsme to, nepřestali jsme napadat a šli jsme do toho naplno. Myslím si, že soupeře to trošku rozhodilo, nepočítali s tím. Všech dvacet kluků, co dneska hrálo - SUPER.
Přípravné zápasy jsi odehrál většinou ve třetí řadě s Tomášem Meixnerem a Vaškem Kosem, nyní, možná trošku nečekaně, na pravém křídle prvního útoku.
Mě osobně je jedno, s kým hraju. Když všichni hrají naplno, je ti to úplně jedno, jestli to je „Mixér“ (Tomáš Meixner), Venca Kos, „Navrc“ (Milan Navrátil). Není to ani o tom sehrání, je to o tom, s čím do toho zápasu jdeš a co pro tým chceš udělat. A jestli hraješ první lajnu nebo třetí, v tom já osobně nevidím rozdíl.
Já se vrátím k tvému angažmá v zámoří. Většinu času jsi strávil v týmu ECHL Johnstown Chiefs. Na začátku jsi se tam potkal s Martinem Mášou a Pavlem Nešťákem. Jaké to bylo, když tři "Komeťáci" táhli zámořský tým?
První dva roky jsme tam byli s „Mášenem“, třetí rok přišel za námi Pavel. Je to o něčem jiným. Jsi v jiné zemi a z ničeho nic jsme se tam sešli kluci, co spolu vyrůstali, bylo to super.Určitě jsme do toho týmu přinesli zase něco jiného. Očekávali od nás evropský styl. Ale samozřejmě, že v Americe musíš hrát s větším důrazem, jinak to nejde a pošlou tě pryč. Ale jak jsme se tam slezli, bylo to prostě super, nedá se to popsat.
Zažil jsi atmosféru v zámoří, určitě jsi viděl i zápasy NHL. Mohl bys porovnat atmosféru na stadiónech v zámoří s atmosférou, která panuje v Česku, ať už v Extralize nebo teď v 1.lize?
V Americe to je show pro lidi. Oni se tam přijdou pobavit, sednou si , dají si pivo, popcorn. Nějaký fandění tam neuvidíš.žádný bubny,žádný skandování. Možná v play-off, ten tým povzbuzují. Ale takovou atmosféru, co jsem zažil třeba dneska tady na Rondu, i když tady bylo pár lidí, tak řvali, povzbuzovali, tleskali. To strašně vyhecuje. V Americe nic takového neexistuje. Tam se chodí bavit. Když je tam rvačka je to vzruch, ale to je vše.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v dalších zápasech.
