Kdo chce sledovat zápas Komety a nemůže z různých důvodů vidět utkání osobně, má v současné době možnost zapnout internet a sledovat on-line přenos. Kdo chce sledovat zápas extraligy a nemůže osobně, má možností více. Kromě on-line přenosů si může vybrat (pokud je zápas v programovém schématu) rovněž vysílání v televizi. Téměř v zapomnění je však ještě jedna varianta. Naladit Český rozhlas a zaposlouchat se do pořadu „S mikrofonem za hokejem“. V dobách, kdy televize přenášela jeden zápas z nejvyšší soutěže měsíčně, byl tento pořad jasnou jedničkou u hokejových fandů.
V současnosti obdivují ti, kteří sledují televizi nebo internet, práci Roberta Záruby, Michal Dusíka, Tomáše Jílka, Martina Hostáka, Jana Skaláka, Tomáše Zetka, Martina Lísala, Lukáše Bajgara , Martina Mišovce a jiných, kterým se omlouvám za opomenutí. V 80.letech byli ikonami rozhlasáci Gabo Zelenay, Karel Malina, Zdeněk Vlk, Stanislav Sigmund, …ještě dříve Lev Vašíček, Josef Laufer, a celá řada dalších.
Před dvaceti pěti léty vznikl krátký článek o muži, který téměř dvacet let zprostředkovával posluchačům informace ze zimního stadionu za Lužánkami. Po jeho předčasném podchodu ho vystřídal Zdeněk Vlk, přesto komentáře Petra Kantora měly svoje kouzlo, osobitost, zkrátka, kdo ho slyšel, jako by byl na stadionu.
 |
| rozhlasový komentátor Petr Kantor |
Petr KANTOR měl to štěstí a nebo také smůlu, že začal dělat v Brně rozhlasové reportáže do relace „S mikrofonem za hokejem“ v sezóně, kdy Kometa získala naposledy mistrovský titul. Štěstí spočívalo v tom, že to byla sezóna nesmírně dramatická, neboť vojáci z Jihlavy už už sahali po titulu, který jim nakonec Brňané vítězstvím na Kladně - v posledním utkání ligy – sebrali, smůla byla ta, že od té doby nemohl znovu říci „Tak jsme v Brně mistry…“ Petr Kantor, se dostal k hokejovému mikrofonu vlastně náhodou, z nouze neboť Miloš Zouhar odešel z rozhlasu do televize, brněnské rádio za něj nikoho nemělo a tak Lev Vašíček nestor brněnských novinářů a redaktorů Čs.rozhlasu ho přemluvil, aby to zkusil. A i když nikdy nekomentoval sport, chytil se pověstným drápkem, a proto dnes slyší celá republika z Brna hlas Petra Kantora.
Co k tomuto říká sám Petr Kantor:
„ Z Hradce Králové, kde jsme před odchodem do Brna v rozhlase působil, jsem občas s kolegou jezdili na hokej do Pardubic. Sledoval jsem práci komentátora a říkal si, že bych to někdy také zkusil, neboť v rozhlase není nad přímou reportáž, nikdy nevíš, jak to dopadne a to je to nejkrásnější. To platí především o hokeji, který považuji za nejlepší kolektivní hru. Je to pořád dramatický a zvláště v posledních minutách se někdy dějí věci, padají góly, otáčí se výsledky a to se potom komentuje.
Stále mě to přináší radost, požitek,m i když je to pořád velmi náročné a závazné. Krásné proto, že když víš, že téměř 2 miliony posluchačů čeká na tebe, na tvé informace, nejlépe potěšující – podle toho komu fandí, naopak závazné v tom, že dnes už mají diváci tranzistory i na stadionu, kde sledují zápas a při tom tě poslouchají, takže pryč jsou doby, kdy se střela letící do kouta mohla vydávat jako nebezpečná brance apod.“
Na otázku, jestli se člověk musí komentátorem narodit anebo se jím muže stát, P. Kantor říká:
"Z vetší části se to dá naučit, i když je dobré být lidově řečeno od huby. Ovšem důležité je, aby komentátor mel rád sport, hlavně ten, který dělá. Proto rád vysílám hokej, i když je složitý, rychlý a střídá se v něm už přes 40 hráčů a to není snadné se rychle orientovat. V tom je fotbal zase snazší. Komentátor se však musí především připravovat, "rozmluvit se", což dělá každý po svém. Já například už komentuji sám pro sebe celou druhou třetinu. Při vysílání by měl být jednoduchý, měl by mít velkou zásobu slov, aby mohl například říkat: gól vstřelil, dal, zavěsil, skóroval atd. Nesmí se nikdy zapomenout říci čas a stav zápasu, raději několikrát, než ve vstupu ani jednou, neboť to je to hlavní, to chce posluchač vědět. Dobrý reportér by také neměl mít své oblíbence, neměl by v tom tempu moc hodnotit a možná by měl i leccos zakrýt, třeba říci: gól padl po chybě brněnské obrany. než gól zavinil ten a nebo ten ... A především musí myslet na ty, co ho poslouchají, ti by nakonec měli říci: Ti naši sice prohráli, ale dali do toho všechno “.
